Jedna parta, jeden týden a nespočet zážitků k tomu

Tato výprava nasedá do auta jako obvykle v sobotu podvečer a to ve složení: Jirka, Láďa, Milan, Vašek, Vašek (nejedná se o překlep, ale o dva Vašky) a taky moje maličkost.  Předpokládaný čas příjezdu na hlavní tok Pádu v blízkosti Porto Vira je nad ránem následujícího dne.  Během pár minut společného pobytu ve vozidle zjišťuji, že nuda rozhodně nehrozí a že dobrá nálada nejspíše přetrvá za všech možných okolností. To jsem ovšem netušil, že tato domněnka projde coby nevidět tvrdou zkouškou.  Zhruba 80 km před cílem se z motoru ozývá těžce popsatelný zvuk a my pomalu zastavujeme v odstavném pruhu dálnice, po které se v té době řítí jeden bláznivě jedoucí Ital za druhým.  Po letmé kontrole motoru usuzujeme, že jsme právě dojeli a po překonání svodidel voláme asistenční službu. K mému úžasu je do 5 minut na místě místní policie a do deseti odtahová služba. Tím ovšem můj úžas nekončí, protože nás „odtahový mužík“ opět usazuje do auta, vytahuje nás na korbu, zapřahá káru plnou věcí, které si vezeme z Čech, a uhání s námi kamsi k Neumětelům… Za nedlouho ovšem zastavujeme na odstavném parkovišti, kde začíná série telefonátů, dohadů a občasného popojíždění. Ukončuje ji závěrečné konstatováním:  „Je neděle a v tuhle hodinu už nesmím s tímhle autem podle našich pravidel jezdit!“ (Tak pravil „tažný mužík“ a zanechal nás svému osudu kdesi na místním parkovišti).

Naštěstí se Vaškovi daří telefonicky kontaktovat dvě party rybářů, které jsou v daný okamžik také na Pádu a ti nám vytahují pomyslný trn z paty tím, že odváží posádku a odtahují nepojízdné auto na místo rybolovu. Jedná se o Petra Ondráše a Petra Ondroviče, kterým také patří zvláštní poděkování za to, že se na nás nevykašlali a že byli ochotni podat pomocnou ruku.

Tím skončila naše strastiplná, ovšem nakonec úspěšná cesta do Itálie a my jsme se mohli začít věnovat rybolovu. Zanedlouho po rozestavění tábora, nachystání montáží, zakrmení a nahození začali chlapi zjišťovat, že berou nádherní kapři. Kapra pod 9 kg jsem chytil za celý týden jenom já a to při lovu nástražních rybek na feeder. Váha kaprů se v průměru pohybovala od zmiňovaných devíti do dvanácti kilogramů. Největšího „kapříka“ se podařilo zdolat Milanovi a to krasavce o váze rovných 17 kg.

Pánové si taky báječně zachytali parmy, z nichž některé kusy přesahovaly délku nádherných 70 cm. Celý týden jsme se také intenzivně věnovali vábničce a lovu sumců na bojkové i podvodní montáže. Příroda ovšem stála tak trochu proti nám a vzhledem k teplotě vody atakující 29 stupňů, ryby na vábničku prostě nástrahy nedobíraly, a když už se nějaký ten sumík spletl, tak se jednalo pouze o dorostence. Na bojky a podvodní splávky byla situace více méně stejná a tak nám nezbylo

PS: Omlouvám se druhému Vaškovi, že jsem nesehnal jeho fotku. Není to proto, že by byl z celé výpravy nejošklivější, ale prostě proto, že nebyla…

Autor: Jakub Navrátil